Prarodiče jsou lidé, kteří toho svým vnoučatům mohou dost důležitého předat, hodně je naučit. Rozhodně nejsou jen „na hlídání“. Co je mohou (a měli by) naučit?
Něco z historie
Vyprávění babičky nebo dědy o historii naší země, o době válek nebo třeba i o době normalizace je něco úplně jiného než informace v učebnicích. Je jasné, že každé vyprávění je potřeba přizpůsobit věku vnoučat. Z povídání a historek prarodičů se toho děti také hodně dozvědí o historii své vlastní rodiny. Mohou jim při tom ukázat i staré fotografie nebo zajít na procházku na zajímavá místa.
Něco vyprávět
Malé děti mohou poslouchat vyprávění a pohádky, později ve škole bude pro ně lehčí poslouchat a rozumět tomu, co jim říká vyučující. Mohou se ale učit také samostatně něco vyprávět. Když si s nimi vymění „hlavní vypravěč“ roli, zjistí, co si z povídání zapamatovaly, zda tomu rozuměly. A zda to také umí sdělovat dál. Vyprávět příběh.
Něco životních zkušeností
Protože prarodiče jsou již lidé starší a zkušenější, mohou si z této pozice dovolit předávat mladým trochu té životní moudrosti. Opakovat dětem, že v životě je opravdu nejdůležitější zdraví a spokojená rodina. Že se mají radovat z maličkostí. Také dětem poradí, jak se vyrovnávat se stresem, jak se učit, aby to bylo efektivní.
Něco dovedností
Děti jsou většinou dobrými parťáky při provádění různých prací. Doma při vaření, uklízení a péči o domácí mazlíčky. Venku na zahradě i „stavbě“. Také při práci okolo zvířat. Moc rády chodí na procházky a vyjížďky se zvířaty všeho druhu. Na oplátku mohou dát prarodičům školení ohledně mobilu, tabletu nebo počítače. Vyhledat jim něco na internetu.
Něco zábavy
I bavit se, užívat humoru se člověk musí naučit. A babička s dědou jsou velice vhodní učitelé! Při jejich vyprávění veselých historek a vtipů děti pochopí, že legrace může být i s těmi trochu staršími!
