IP adresa je zkratka pro pojem Internet protocol address. Je to jedinečný číselný kód přiřazený každému zařízení pohybujícímu se v síti, které používá Internet protocol. Číselný údaj má dvě funkce:
V rámci IP identifikátorů můžeme rozlišovat několik typů či kategorií. Přesná podoba a fungování zrovna té Vaší totiž může být modifikována poskytovatelem připojení.
Statická adresa
Tato možnost znamená, že Vašemu počítači či routeru bude poskytovatelem internetu trvale přidělen jeden a ten samý kód. Tato varianta ovšem bývá výrazně dražší, než její alternativa níže.
Dynamická adresa
Na rozdíl od statického údaje se v určitých časových intervalech mění. Čistě teoreticky se může změnit při každém připojení. A přestože je běžnou praxí, že i zákazníci s dynamickou adresou mají jednu konkrétní přidělenou na delší časový úsek, poskytovatel to jakkoliv negarantuje.
Standardy – IPv4 a IPv6
Výše zmíněné zkratky označují varianty Internet protokolu. Ten zajišťuje směrování datagramů, neboli packetů, ze zdrojového zařízení do cílového hostitele. Pod pojmem datagramy můžeme rozumět data v IP síti, která jsou posílána ve formě bloků.
IPv4 je znám již 35 let, přesto je stále mnohem rozšířenější, než jeho novější alternativa. Je ale dimenzován na využívání maximálně cca 4 miliard IP adres, což je ale v dnešní době žalostně málo. To vedlo k potřebě vymyslet lepší řešení – a vznikl novější standard IPv6.
Pozvolný nástup IPv6 započal před asi jedenácti lety. Na rozdíl od staršího kolegy může pracovat s až 340 sextilióny kombinací, představuje tedy progresivní variantu budoucnosti. Problémem ale je, že řada služeb je podmíněna používáním IPv4.
Využití jednoho či druhého protokolu záleží na společnosti poskytující připojení, v dnešní době ale již není výjimkou tzv. dual stack, tedy možnost použití obou variant protokolu zároveň.
